K rukám milovníkům nevšedních šperků a architektury
|
|
Nejsem zrovna futurista, hodně čerpám z minulých dob. Jsem zastánce minimalismu v produkci. Připadá mi zbytečné, a ve výsledku i neekonomické, věc vyhodit a jít pro novou, když by se dala opravit. Problém této filosofie naráží na neochotu lidí věci opravovat. Opravami se vydělává hůře, někdy se objeví i další skryté vady. A zákazníci za opravu neradi platí vyšší částky.
|
|
Mohlo by se zdát, že všechno je v naprostém pořádku. Opak je bohužel pravdou. Nedaleko za našimi hranicemi stále ještě zuří válka. Ničivá. Pustošící. Devastuje nejen věci a těla, ale i duše lidí.
|
|
Mnoho míst na Ukrajině je poničeno, některá více, jiná méně. Připomeňte si krásu a slávu největších ukrajinských měst aspoň na videu. Škody jsou obrovské a válka zdaleka není u konce. Ukrajinci bez nadsázky bojují o svobodu celé Evropy. Neobracejme se k nim zády. Způsob pomoci si vyberte dle svého gusta.
|
|
Ukrajinské zdi a vraky ilustroval několika svými street-artovými díly francouzský umělec jménem C215. Každé dílo má svůj příběh. Toto je o lásce a naději. Dvou hodnotách, které dávají boji smysl. Další díla najdete tady.
|
|
|
Střípky z vitráže, ostré kusy sklíček rozházené po zemi. Čas jim hrany ohladí. Obrazy už nikdo nesloží zpět. Rozhodně ne stejné. To není nutně na závadu - budoucnost by neměla být jen opakováním minulosti.
|
|
Tyto úchvatné prostory se nacházejí v Rumunsku, asi 100 km od Bukurešti v místě zvaném Slănic, okres Prahova. Tento monument ale nebije do očí. Je schovaný. Pod povrchem. Podlaha těchto prostor se nachází 208 metrů pod zemí. Na povrchu byste našli jen několik málo indicií a to ještě musíte vědět, co hledat. Podobných komor je tu celkem 20. Vznikly během 60 let těžby soli. Sůl se v této oblasti těžila již od 17. století. Od roku 1970 je možné důl navštívit.
|
|
|
Dolů jezdíval speciální výtah bez jediné kovové částečky. V prostředí nasyceném solí totiž kovy rychle reznou. Cesta výtahem trvala pouhých 90 vteřin.
Hlubinné doly jsou zde dva - starší Mihai a novější Unirea. Mihai byl otevřen v roce 1912 a byl to první důl v Rumunsku s elektrickým osvětlením. Vytěženo bylo 6 komor o výšce 66 metrů a šířce 37 metrů při základně. Těžilo se metodou odstřelování. Důl Mihai je využíván k leteckým modelářským soutěžím a veřejnost se do něj dostane jen výjimečně.
V dolech je velmi stabilní klima. Celý rok se teplota drží na 12°C. Setrvalý je i tlak, o něco vyšší než na povrhu. Složení vzduchu by mělo být skvělé pro spoustu respiračních onemocnění.
|
Důl Unirea byl otevřen v roce 1938. Těžilo se seshora dolů, opět odstřelováním. Strop dělící od sebe Unireu a Mihai je tlustý 40 metrů. Komory jsou o něco menší, mají výšku 60 metrů. Jedna velká síň nyní slouží jako galerie, najdete v ní busty a reliéfy především z rumunuských dějin.
V dole Unirea je několik hřišť, včetně dětských. Je možné si zde zahrát volejbal, házenou, tenis či minigolf. Některé komory v dole se používají při trénincích sportovců, jiné třeba i pro rekonvalescenci osob s rakovinou plic. [1] Údajně je možné si ve zdejších podzemních jezerech i zaplavat.
Všimněte si zavěšených dřevěných balkónu nahoře. Ty slouží důlním pracovníkům pro revizi celého dolu.
|
|
V roce 1994 část dolu poškodila podzemní voda. Vypadalo to, že důl bude muset být uzavřen. Eugen Scorb ale přišel s nápadem, jak by se dal důl zachránit. Spolu s horníky z dolu zde použil novou experimentální metodu. Po čtyřech letech práce se jim nakonec podařilo usměrnit proud vody do koryta tak, aby nenarušovala důl. Důl byl kompletně vysušen a je znovu přístupný. [2]
|
|
Ze zákulisí
Zkáza ve špercích
|
|
Jedno polorozpadlé okno ve vzdálené Abcházii mi naprosto učarovalo. Ty ladné křivky! Měla jsem ho roky uložené - čekalo na svou chvíli. Na chvíli, kdy ho budu umět vyrobit.
|
|
Vlastně, nebylo to jen to jedno okno. Ale i spousta dalších, často se secesními prvky. Celá myšlenka se nějakou dobu formovala. Od začátku jsem věděla, že bude poctou starým mistrům, ale i pozastavením nad naším chováním k jejich dílům. Němou připomínkou zanedbané péče. Přemýšlela jsem, jak zvýraznit onu křehkost. A pak, jednou těsně před usnutím, jsem našla tu správnou souvislost - vitráže. Bude to okno s posledním kouskem vitráže.
|
|
Okno jsem vyřezala z vosku. První lití, zkušební, bylo z bronzu. Vitráž jsem chtěla udělat z drobných drahých kamenů a hedvábí technikou nadyrhaní. Jenže, prostě to nevypadalo dobře. Vitráž nevypadala nijak luxusně, spíše jako rohož pletená z hadrů. Vymyslela jsem tedy jinou cestu. Neobešla se však bez pravidelnosti. A tehdy jsem měla štěstí - díky pokroku v mechanizaci se na trhu začalo objevovat množství drobných, velmi pravidelně broušených kamenů s pravidelnými dírkami. Klasické rondelky totiž mívají dírky nepravidelné a jestě hodně úzké, takže je malá šance protáhnout skrz dva dráty.
|
|
(Výše: fotografie z výroby kolekce. Všimněte si, že každé okno je trochu jinak poskládané.)
Pro pevnost jsem ve stříbře použila drát ryzosti 925/1000. V malém průměru, který jsem potřebovala, u nás není k dostání. Takže ještě průvlak a ručně vytahovat. Strojově broušené kameny mají i svoje nevýhody - mají zatraceně ostré hrany - další důvod, proč není dobré použít měkké dráty jako je stříbro 999/1000.
|
|
Chtěla jsem jen jemný závěs, nerušivý. Použila jsem hedvábné nitě, ze kterých jsem stočila šňůrky v barvách kamenů. Něžně se doplňují a umožňují plnou variabilitu délky. Aktuální výběr najdete tady.
|
|
Byli jsme tuhle v restauraci, slavit narozeniny. Jídlo výborné, ale všichni jsme se děsně napráskli masem. Druhý den bylo zadání jasné: něco lehkého. Volba padla na koprovou omáčku. S vajíčkem a rannými bramborami je to příjemná změna. Na přípravě není nic složitého. Omáčku spolehlivě vyladí smetana. U nás se ochucuje do sladko(kysela).
|
|
|
Letem světem
Zn.: opuštěno
|
|
Zastavil se tu čas. Obyvatelé zmizeli a místo zůstalo zapomenuto. Osiřelá budova chátrá. Po světě jsou jich tisíce. Mnohdy není důvod opuštění zřejmý - budova nemá žádné velké "vady", nezřídka je v ní původní vybavení. Kouzlo těch smutných budov přitahuje fotografy.
|
|
Tento směr se jmenuje urbex, což je zkratka z urban exploration. Některé opuštěné budovy jsou uzavřené a je těžké se do nich dostat. Jiné jsou značně poničené. Ať tak či tak, jejich návštěva je dobrodružstvím. Fotografie jsou jen vedlejším produktem, jde tady hlavně o průzkum.
|
|
Mnoho opuštěných luxusních vil a residencí je v Itálii a Francii. Údajně se spolu s urbanizací začali lidé více stěhovat do měst a opouštěli svá venkovská sídla. Podle mého názoru to nedává smysl. Na mnoha místech zůstaly i osobní věci. Navíc je zvykem nábytek, především polstrovaný, zakrývat plachtami jako ochranu před prachem. Vypadají opuštěné spíše náhle než plánovaně.
|
|
Lidé věnující se urbexu tvoří uzavřené komunity. Přesné lokace se u fotek nedozvíte. Důvod je dvojí: ochrana před přílivem návštěvníků a také před vandaly. Pokud vás láká urbex, nemusíte za ním jezdit jen do zahraničí, opuštěné budovy jsou i v Česku. Jen jsou to častěji továrny než honosná sídla.
|
|
Možná se divíte, proč jsem použila fotografie jen z několika málo zdrojů, přestože urbexu je na internetu plno. Jenže většina těch fotografií je naprosto bez kontextu. Mám raději ty s příběhem. Ty, kde se mohu o stavbě i něco dozvědět. Třeba o této rumunské monumentální vile:
|
|
Poznáte katedrálu na fotce? Do kterého města byste se na ni jeli podívat?
Napovím, že to bude v Evropě. Napište mi svůj tip!
|
|
|
Ceny všude letí vzhůru. Ať už je důvod inflace jakýkoli, měli bychom všichni hrát fér. Jako vám i mně se významně zvedly náklady na energie. Přesto zatím tyto náklady do ceny svých skladových šperků promítat neplánuji. U prací na zakázku to promítnout musím, ikdyž se snažím ve zvýšené míře vedlejší náklady eliminovat.
|
|
|
Přeji krásné léto!
Červencový mixletter pro Vás sepsala
Vendula alias Nady
|
|
|
|
|
|